Pro mnohé je manželství posvátným svazkem. Jiní to s takovou obřadností neberou. Přemýšleli jste nad rozdílem ve svatebním a manželském slibu? Přestože nejste věřící, je něco, co byste si z církevního modelu sňatku mohli vypůjčit, abyste svému slibu dodali více „posvátnosti“ a výjimečnosti?
Svatební slib a manželský slib mají něco společného, ale v něčem se zásadně liší. Oba sliby se vyslovují na svatebním obřadu. Svatební slib je součástí civilní svatby. Je běžný zejména u svatby se státním úředníkem na městském úřadu nebo kdekoli jinde, kam za vámi oddávající úředník dorazí. Naproti tomu manželský slib je součástí takzvaného církevního sňatku, kdy je oddávajícím kněz nebo jiný oficiální náboženský představitel.
Základní rozdíl mezi oběma sliby spočívá v délce a obsahu vyslovovaného slibu, a vlastně i v síle posvátnosti a hloubky tohoto slibu. Nemusíte se stát členy nějaké církve, abyste si něco z manželského slibu vzali do toho vašeho svatebního. Přesto je vhodné obsah slibu dobře promyslet. Jde totiž o výjimečný slib.
Jaký je rozdíl
Svatební slib
Svatební slib se zpravidla skládá z otázek, které ženichovi a nevěstě položí oddávající. Obecně vzato, průběh svatebního slibu vypadá asi takto:
Oddávající:
„Táži se vás, pane ženichu … (jméno ženicha), zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomnou slečnou (případně paní) … (jméno nevěsty), a zda jí budete oporou v dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci?“
Ženich:
„Ano.“
Oddávající:
„Táži se vás, slečno (paní) nevěsto … (jméno nevěsty), zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomným panem … (jméno manžela), a zda mu budete oporou v dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci?“
Nevěsta:
„Ano.“
Oddávající:
„Prohlašuji váš sňatek za právoplatně uzavřený.“
Pokud nevěsta nebo ženich odpoví „nevím“, oddávající se jich ještě jednou zeptá stejnou otázkou. Pokud by odpověděli i podruhé „nevím“, manželství nemůže být prohlášeno za uzavřené.
Manželský slib
Zatímco u svatebního slibu se počítá jen s vyslovením vašeho „ano“, u církevního manželského slibu nevěsta i ženich říkají celé znění slibu. Možnosti jsou, že se celý obsah naučí nazpaměť, nebo si jednotlivé části nechávají přečíst oddávajícím a sami to po něm pak opakují.
Samotné znění slibu se církev od církve může lišit, ale v zásadě by měl slib obsahovat něco takového:
Ženich:
„Já … (jméno ženicha) si beru tebe (jméno nevěsty) za svoji manželku, a budu tě milovat a pečovat o tebe v souladu s božským zákonem pro manžely, jak je vyjádřen ve Svatém písmu, a to po celý čas, kdy spolu budeme žít na zemi podle Božího manželského uspořádání.“
Nevěsta:
„Já … (jméno nevěsty) si beru tebe (jméno ženicha) za svého manžela, a budu tě milovat a pečovat o tebe a budu si tě hluboce vážit v souladu s božským zákonem pro manželky, jak je vyjádřen ve Svatém písmu, a to po celý čas, kdy budeme spolu žít na zemi podle Božího manželského uspořádání.“
Oddávající:
„Jelikož … (jméno ženicha i jméno nevěsty) slavnostně slíbili před Bohem a těmito svědky, že si přejí žít společně v manželství, já jako ordinovaný služebník, mohu z autority, jež mi byla udělena Svatým písmem a Českou republikou, prohlásit jejich manželství za uzavřené. Co Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“
Co si vzít pro sebe
Třeba nejste věřící, a tak se obsahově se zněním církevního svatebního slibu plně neztotožňujete. Přesto si z něj můžete vzít něco, čím klasický svatební slib prohloubíte a posvětíte. Zkuste si takový slib napsat dopředu a oba se na jeho obsahu shodněte. Může jít například o nějaký biblický citát nebo výrok někoho z filozofů. Důležité je, abyste opravdu chtěli dodržet to, co se chystáte slíbit.
Myslete i na to, aby nebyl slib příliš dlouhý a složitý. Jednak hrozí, že byste si ho dobře nezapamatovali, a to by při jeho vyslovení mohlo narušit výjimečnost této chvíle. Optimální je zvolit dvě až tři věty, které vám oběma sednou.
Svatební slib a manželský slib jsou v každém případě slavnostními sliby startujícími společné soužití dvou jedinečných bytostí, kterými jste právě vy
